Po reakcích a dotazech mnoha lidí na vysvětlení, co od nás můžete očekávat a co očekávat od cvičení AIKIDO, jsme se rozhodli sepsat odpovědi na několik otázek, o kterých si myslíme, že jsou zásadní.

1. Jak chápete AIKIDO?

AIKIDO v našem oddíle stále chápeme jako bojové umění a jako takové by mělo být plně funkční. Na rozdíl od ostatních bojových umění (např. KARATE, TAEKWONDO, KICK BOX, BOX i JUDO) není v AIKIDO žádný útok – ten si pro účely tréninku vypůjčujeme právě z ostatních bojových umění. V AIKIDO není v pravém slova smyslu ani útočník a obránce, ač je tak nazýváme, ale jen partneři při cvičení, jejichž cílem má být dobrý pocit ze společného cvičení. Tempo cvičení přizpůsobujeme technické pokročilosti, věku a případným zdravotním omezením každého partnera. Techniky AIKIDO neslouží k likvidaci útočníka, ale jen k jeho přesvědčení od útoku upustit. Tak nedochází k výsledku vítěz X poražený.

2. Jak je to se zbraněmi v AIKIDO?

V našem oddíle cvičíme styl pana Nishio Senseie, jehož součástí je i cvičení se zbraněmi meč a tyč (ken a jo). Nepoužíváme je k likvidaci protivníka, ale jako pomůcky pro ukázání směru a pochopení techniky. My se domníváme, že k pochopení principů AIKIDO jsou důležité a naše cvičení je proto na myšlence cvičení se zbraněmi založené. Pro začínajícího aikidoka (cvičence AIKIDO) je složitější si vše zapamatovat a v úplných začátcích je možno zbraně vypustit, aby aikidoka rychleji získal zkušenosti z pohybu při cvičení s partnerem. Následně cvičení se zbraněmi dokáže odpovědět na mnoho otázek, aniž by byly vysloveny, a posouvá tak technickou zdatnost aikidoka rychleji dopředu.

3. Kdy někoho porazím?

Pokud máte na mysli jiného člověka, tak nikdy. V AIKIDO nejde, jak již jsme řekli, někoho porazit a přemoci. I z toho důvodu nepořádáme v AIKIDO žádné sportovní soutěže, pouze cvičební semináře a zkoušky na technické stupně. V AIKIDO jde především zdokonalit sebe sama a v podstatě ani nechtít někoho porazit. A učit se případný útok odvrátit. AIKIDO je běh na dlouhou trať a nikdy nekončí. V okamžiku, když si myslíme, že jsme něco pochopili a plně naučili, přijde něco nebo někdo a ukáže nám jinou cestu.

4. Kdy dosáhnu pokroku?

Toto je velmi individuální, pro někoho může být pokrokem i to, že si přijde zacvičit. Jsou lidé, kteří mají talent, a jde jim vše snadno a jdou rychle kupředu, a jiní, kteří vše musí „nadřít“. Kdo z nich dosáhl pokroku – ten kdo za rok splnil několik technických stupňů, nebo ten, co za stejnou dobu dokázal „jen“ zvládnout padat? Z hlediska našeho chápání AIKIDO dosáhli oba stejného pokroku. Bohužel musíme přiznat, že ti z první skupiny brzy se cvičením AIKIDO končí. Z vlastní zkušenosti a ze zkušeností ostatních dlouho cvičících aikidoka dochází ke skutečnému pokroku v myšlení a chápání AIKIDO až mezi 3. a 5. rokem cvičení. Kdo „vydrží cvičit“ AIKIDO tak dlouho, už ho většinou cvičí celý život.

5. Co mohu čekat od cvičení AIKIDO?

V úplných začátcích se aikidoka naučí padat. V AIKIDO je několik druhů pádů a dají se využít i v běžném životě. Kolikrát jsme slyšeli: „Spadl jsem z kola a nezranil jsem se díky tomu, že jsem se na AIKIDO naučil padat“. V další fázi dochází k rozvoji tělesných schopností – aikidoka získává lepší koordinaci pohybů, stabilitu, zlepšuje si fyzickou kondici a pohyblivost svalů a kloubů. V neposlední řadě dochází k rozvoji dušeních schopností – aikidoka je vyrovnanější, klidnější a veselejší, zvládá pak lépe různé životní situace v práci i v rodině. Obecně má jakékoliv pravidelné cvičení pozitivní vliv na zdraví, náladu a imunitu člověka.

6. Kdo může cvičit AIKIDO?

V podstatě kdokoliv. AIKIDO mohou cvičit jak děti, mládež, dospělí i senioři, dokonce i lidé částečně tělesně nebo smyslově postižení. Naše tréninky jsou prozatím zaměřeny pro aikidoka od 15 let, kteří již mají plně vyvinuté klouby a jejich tělesný vývoj je téměř ukončen. Vychází to i z večerních hodin, ke kterým jsou naše tréninky situovány. Jak jsme již řekli, tréninky jsou velmi variabilní a individuální přístup k jednotlivým aikidoka umožňuje cvičit prakticky komukoliv.

7. Je cvičení AIKIDO nebezpečné?

Ne, není. Nicméně pořád se jedná o bojové umění. Nebudeme zastírat, že za dobu našeho cvičení (cvičíme déle než 20 let) jsme byli svědky několika úrazů. Ve všech případech však příčinou bylo nerespektování senseie, přeceňování vlastních schopností a nepozornost. Nikdy to nebylo kvůli samotnému AIKIDO.

A ještě jsme se rozhodli odpovědět na jednu choulostivou otázku.

8. Proč jste si založili vlastní oddíl AIKIDO, když jsou v Plzni již dva?

Na tuto otázku není jednoduché odpovědět. Byli jsme součástí obou oddílů, které v současné době v Plzni existují. Začínali jsme v 90. letech minulého století v AIKIDO DOJO PLZEŇ ještě pod vedením Jiřího Marka (dnes 6. DAN AIKIDO). Po odchodu Jiřího Marka z Plzně se vyčlenil oddíl AIKIDO PLZEŇ a cvičili jsme tam. Dospěli jsme však po letech cvičení k rozhodnutí, že bychom chtěli zkusit vlastní cestu a vést oddíl podle vlastních zásad a pravidel. Vždy když dosáhnete nějakého stupně, osloví vás jiný učitel a jiná forma cvičení. Neříkáme, že naše cesta je ta nejlepší nebo jediná správná, nebo že naše pochopení technik je dokonalé a ostatní to cvičí špatně. Vůbec ne. Chceme jen cvičit AIKIDO jinak, než dosud. Aby se člověk rozvíjel, musí zkoušet různé formy technik a jejich účinnost, ne cvičit dokola jednu a tutéž formu. Jsme si vědomi, že AIKIDO hlásá jednotu a plně se se s touto myšlenkou ztotožňujeme. V tomto duchu se s oběma oddíly chceme potkávat na seminářích, ať je pořádá kdokoliv. V obou oddílech máme plno známých, které rádi vidíme a rádi s nimi cvičíme. A všichni jsme sdružení pod jednou mezinárodní organizací AIKIKAI FOUNDATION sídlící v Hombu Dojo v Japonsku.

Václav Candra, 4. Dan Aikido, 2. Dan Aikido Toho Iai
Jaroslav Kovanda, 1. Dan Aikido